fbpx

Největší zásluhu na Jiřího hokejové kariéře měli asi jeho rodiče, kteří ho jako čtyřletého sledovali v Brně na Úvoze, kde se poprvé postavil na brusle. Došli k názoru, že když ho jeho první krůčky, nebo spíše neustálé pády na ledě, neodradí od toho, aby se stále zvedal a pokoušel se dál tvrdohlavě bruslit, bude pro něho hokej ta správná činnost. Když ho poté neodradilo ani několik tréninků krasobruslení, bylo rozhodnuto. Hokej začal mít rád, a i když od té doby prošel mnoha kluby, stále vzpomíná na znojemský dorost a juniorku, kde získal ten pravý zápal pro věc.

Po ukončení střední školy nastoupil Jiří na brněnskou Masarykovu univerzitu, na kterou téměř denně dojíždí z Rajhradic. K oboru geologie, který si nakonec zvolil, přišel Jiří tak trochu náhodou. O jeho současném hokejovém klubu se však to samé rozhodně říct nedá. Po nástupu na vysokou školu si byl totiž Jiří jistý, že hokeje se ještě vzdát nechce, přestože věděl, že jejich skloubení nebude úplně snadné. Když se potom dozvěděl o vzniku nového univerzitního týmu Cavaliers Brno, měl jasno. „EUHL je kvalitní soutěž, určitě má svoji budoucnost. Jediné, co mě mrzí je, že se hraje tak málo zápasů,“ říká Jiří.

Kromě hokeje hraje i za místní fotbalový tým, rád běhá, jezdí na kole a občas vezme do ruky i tenisovou raketu. Jeho program je více než nabitý a pokud ho člověk chce někdy zastihnout, měl by si na to vyšetřit dostatek času i trpělivosti. Nebo chodit pravidelně na jeho hokejové zápasy. Přece jen, pokud se mu někdy splní jeho sen zahrát si v Číně, nebo Japonsku, příležitost vidět ho na ledě už bude mít jen málokdo. Navíc, psychická podpora, ještě když je doprovázena zvuky bubnů, se při zápase vždy hodí.