Je těžké vytvořit něco, čím se architekt zavděčí všem, říká obránce Radim Nossek

By 04/10/2018Hráči

Tvůrčí práce a přínos společnosti. To jsou dvě věci, které se na práci architekta nejvíc líbí obránci Kavalírů Radimu Nosskovi. „Většinu života se lidé pohybují v prostředí, které z devadesáti procent navrhli právě architekti. To podle mě mluví za vše,“ usmívá se.

Jako malý hokejista se Nossek o architekturu příliš nezajímal. Zapáleně sice stavěl věžičky z lega, ale bližší vztah si v dětství ke svému budoucímu oboru nevytvořil. Průlom nastal ve chvíli, kdy se musel rozhodnout, kam nastoupí po vystudování střední školy. „Rodiče jsou stavaři, proto se naše úvahy, kam bych měl dál směřovat, dostaly právě k architektuře,“ vysvětluje.

Přestože studium je časově náročné, zvládá Nossek i práci v architektonickém ateliéru A90, do kterého nastoupil na konci letního semestru. „Ve škole jsem zpracoval projekt obnovy památek. Architektka, která ho vedla, s ním byla spokojená, a tak mě doporučila hlavnímu architektovi ateliéru A90. Šel jsem na pohovor, vzali mě a zatím tam stále pracuji,“ popisuje.

Za svůj dosud největší úspěch považuje Nossek první místo v architektonicko – urbanistické soutěži na stavbu nového dopravního terminálu v Lanškrouně v srpnu letošního roku. „Zpočátku jsem na studii pracoval sám. Zpracovával jsem analýzy a přicházel s vlastními nápady na stavbu terminálu, které jsem přednášel nadřízenému kolegovi a hlavnímu architektovi. Občas si z mých nápadů něco vzali, občas ne,“ říká.

Nakonec se do projektu vložil hlavní architekt a přišel se skvělým lineárním konceptem, který do území vnesl řád a velké množství zeleně. „Díky tomu a dobrému dopravnímu řešení jsme nakonec s náskokem vyhráli první místo. Dopravní terminál chtějí realizovat zastupitelé města na základě této studie ve spolupráci s autorským týmem Ateliréru 90,“ dodává.

Na studii pracovali architekti přibližně tři sta hodin. „Je těžké vytvořit něco, čím se architekt zavděčí všem. Každý člověk je jiný a najít univerzální jazyk je složité. Architekt musí být vnímavý a mít cit,“ přibližuje.

Při práci na projektech Nosskovi často pomáhá přítelkyně. „Když pracuji do noci, tak se mnou zůstává vzhůru a naplňuje mě energií. Pomáhá mi lepit modely a naslouchá výkladům o konceptech, které se mi honí hlavou,“ usmívá se. Nosskovým největším snem je mít jednou svůj vlastní ateliér, nejdřív však chce dostudovat a najít si práci v oboru.