Kavalíři zazářili u státnic. Pyšnit se mohou hned čtyřmi diplomy

By 26/06/2018Rozhovory

V jedné ruce hokejku, v druhé diplom. Čtveřice hráčů Cavaliers Brno v červnu úspěšně složila státní závěrečné zkoušky. Adam Kozel se už může chlubit bakalářským titulem z Technologii ochrany osob a majetku. Stejně tak i čerstvý bakalář Jan Malíř, který dokončil studium managementu sportu. Diplom ze svých studií si odnesli i absolventi magisterských oborů Dominik Huml z učitelství tělesné výchovy-sportovní edukace a Filip Vojáček z ekonomiky a řízení podniku. Právě s posledním jmenovaným obráncem kavalírů  vám přinášíme rozhovor.

Je těžké zvládat hokej při studiu?
Hrát lední hokej na dobré úrovni a při tom studovat je v podmínkách České republiky velmi náročné. Naštěstí se mi nakonec podařilo s klukama založit klub Cavaliers Brno. Hokej i škola jde s kavalíry dobře skloubit. Teď se můžu věnovat tomu, co mě baví, hrát kvalitní soutěž a zároveň studovat, což se mi dřív zdálo nemyslitelné.

Přišel někdy v tvém životě moment, kdy ses musel rozhodovat mezi školou a hokejem?
V druhém ročníku bakalářského studia jsem skončil v juniorce Komety Brno. Všechny slušné nabídky, které jsem dostal, byly od mimobrněnských klubů. Chodit do školy a zároveň každý den dojíždět na tréninky by bylo těžké. V tu chvíli jsem upřednostnil školu před hokejem. Viděl jsem v ní větší budoucnost. Naštěstí pak ale vznikla myšlenka založit v Brně nový univerzitní tým a já té šance využil.

Kladli u tebe rodiče větší důraz na sport, nebo na vzdělání?
U mě to bylo tak, že pro každého rodiče byla podstatnější jiná věc. Táta mě vedl spíš ke sportu, mamka zas ke studiu. Na základní škole na Úvoze nám učitelé vycházeli hodně vstříc. Měli jsme dobře načasované tréninky, a škola byla celkově na vysoké úrovni. Stejně tomu bylo pak i na střední škole. Na sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka se s podobnými věcmi počítalo. Měli jsme individuální studijní plány. Učitelé nikdy neměli problém nás uvolnit ze školy, když jsme potřebovali jet na zápas. Nakonec tedy byli spokojení oba dva rodiče.

Jaký pro tebe byl přechod na vysokou školu?
Byl to šok. Na střední škole se o nás svým způsobem starali. Záleželo jim na tom, abychom školu zdárně ukončili a tlačili nás do učení. Na vysoké škole to ale bylo jinak. Tam už hrál každý sám za sebe. Profesorům je jedno, jestli se student učí, nebo ne. Nezáleží jim na tom, jestli u zkoušek uspěje. Člověk musí sám chtít studium dokončit. Záleží jen na jeho vnitřní motivaci.

Naučil tě hokej něčemu, co se ti následně hodilo i při studiu?
Určitě psychické odolnosti. V kolektivních sportech a obzvlášť v ledním hokeji jí potřebujete. Když jste na ledě, hrajete za celý tým a každá chyba může znamenat gól. Důležité je se z toho nepodělat. Nepřemýšlet o tom a pokračovat, jako by se nic nestalo. Díky tomu jsem byl i před státnicemi psychicky v pohodě. Nervozitu jsem neprožíval.

Máš za sebou úspěšně složené státní zkoušky z magisterského programu ekonomiky a řízení podniku. Jak ses na ně připravoval?
Musím říct, že poctivě. Skončil jsem v práci, abych se mohl připravit na zkoušky. Na tréninky jsem ale chodil pořád. Učit se v kuse několik dní moc dobře nejde. Snad nikdo už pak moc nevnímá a je to tím pádem kontraproduktivní. U sportu se člověk dobře odreaguje a přijde alespoň na jiné myšlenky.

Co plánuješ dělat dál?
Ukončení studia na vysoké škole je velká životní změna. Člověk dospěje. Najednou si musí vydělávat sám na sebe. Nejdůležitější teď pro mě tedy bude určitě práce. Přemýšlím však i nad dalšími možnostmi. Doktorandském studiu ekonomiky a řízení podniku, nebo magisterském na jiném oboru.

Foto: Lukáš Molnár