Představujeme kavalíry: Patrik Varholík, obránce

By 12/12/2017Hráči

Patrik pochází z Batizoviec, z malé vesničky nedaleko Popradu, která je ze všech stran obklopena masivy zasněžených hor. Když je člověk už od malička zvyklý zdolávat vrcholky Tater, je jasné, že se v něm vyvine silná vůle a odhodlání. Vlastnosti tolik potřebné ve sportu. Nebýt jich, tak by se Patrik možná ani nikdy nestal jedním z kavalírů. Jeho hokejové začátky totiž nebyly vůbec snadné. Brusle si poprvé nazul až v deseti letech, kdy většina dětí už s jistotou brázdí stadiony nebo zamrzlé rybníky. Přestože pohled na zkušenější bruslaře musel být pro Patrika mírně řečeno demotivující, odradit se rozhodně nenechal. „I když to bylo těžké, krůček po krůčku jsem se zlepšoval a začalo mě to bavit. Po týdnu mi táta pořídil celou hokejovou výstroj a od té doby jsem hrál,“ popisuje Patrik.

Po dostudování střední školy, při které hrál za HK Poprad, se Patrik přestěhoval do Brna. České vysoké školy jsou podle něj přece jen kvalitnější než ty slovenské, i když samozřejmě i tam existují výjimky. A když už u Patrika při rozhodování hrála hlavní roli kvalita vzdělání, co zvolit jiného než právě pověstné studentské město? Obor Manažersko – ekonomický na Mendelově univerzitě ho sice již od počátku hodně zaměstnával, na hokej si však vždy našel čas.

Kamarádství, která vznikají v kabině, jsou nepochybně velmi silná a když člověk dostane možnost znovu vybruslit na led s bývalým spoluhráčem, využije jí. I z tohoto důvodu se Patrik okamžitě chopil šance hrát za Cavaliers Brno. Očekávání, která od nového klubu měl, prozatím tým splňuje. Vyhovuje mu jak úroveň ligy, která převyšuje krajskou, za kterou v současnosti hraje, tak i rychlý a kontaktní hokej. „Dalším pozitivem je, že tým tvoří mladí hráči. Myslím si, že jsme vytvořili hodně dobrou partu,“ usmívá se. Snad jediná věc, co mu u kavalírů chybí, je kabina. Kde jinde také utužovat přátelství a týmového ducha, než právě tam?